12. Kapitola- Do doupěte

30. května 2013 v 18:28 | Sprotte |  Poviedka - druhá časť
Ahoj všichni :) Mám tu pro vás další kapitolu :D Je mé tvorby. Doufám, že se bude aspoň trošku líbit. Chtěla bych poděkovat všem našim věrným čtenářům. Vždycky, když přibude nový komentář, uplně se při čtení rozzářím štěstím. Myslím, že jsme na tom obě stejně a vy si ani nedokážete představit, jakou radost nám vaším věrným čtením poskytujete. Vážně si toho vážímě. Ikdyž v poslední době čtenost dost klesla, zbylo pár opravdu věrných :)) Takže já přeju příjemné čtení a určitě komentujte :D
P. S.: Už zase doplňujeme povídku tradičními animacemi :D

Druhý den dorazila Aresta s Gilanem na hrad Araluen. Zamířili rovnou do velkého sálu, kde u dlouhého dřevěného stolu stála skupina lidí, tvořili ji král Duncan, sir David, baron Fergus z Carawaye, baron Thorn z Draydenu, a pak samozřejmě hraničáři Halt, Crowley a Will. Po pravici krále byli Horác a princezna Kasandra.
Když je Aresta spatřila, celá se rozzářila a skočila Horácovi kolem krku, pak nadšeně objala i princeznu. S rozpřaženou náručí se otočila i ke králi, včas si však uvědomila, že by to zřejmě nebylo slušné a hodné krále, a tak pokus o objetí úspěšně zamaskavala úklonou.
"Právě jsme se radili, jak budeme postupovat dál," řekl král nově příchozím.
"Musíme najít to doupě, to je jasný," ujala se slova Aresta. "Z nás všech toho o dracích vím nejvíc. Babička mi o nich dřív vyprávěla. Cestou jsem si na většinu vzpomněla. Teď už nepochybuju o tom, že tu budou další draci. Tenhle nebyl tak velký..."
"Vždyť byl obrovský!" namítl Will.
"Ale ne dost velký. Vůdčí samice každé smečky může být i třikrát větší," upřesnila Aresta. "Myslím, že byste to měli nechat na mně."
"Vyloučeno," zavrtěl hlavou Gilan.
Aresta se zamračila. "Gilane a vy všichni, co jste v místnosti, musíte pochopit, že drak je ztělesněním magie. A jen magie dokáže porazit magii."
"Ale toho jednoho jsme porazili," stál si za svým Gilan.
"To bylo zbraněmi," vzdychla Aresta a unaveně si promnula oči. "Když jsem byla dítě, měla jsem kamarádku. Vlastně jsme byly jako sestry. A Wesolyne - to je její jméno - se zabývala magií. Učily jsme se obě od mojí babičky. Nakonec... no prostě jí ta magie ovládla a pokusila se mě zabít."
"Cože?" zbystřil Halt. "Ona se tě pokusila zabít?"
"Ano," potvrdila Aresta. "A od té chvíle si jdeme po krku. Ale abych se dostala k jádru problému, myslím, že v tom má prsty Wesolyne. To ona sem nalákala ty draky..."
"Ares, nemůžeš tam jít sama!" Gilan byl pořád proti. Už nezněl tak vřele jako vždy a v očích se mu blýskalo odhodlání.
"Gilane, jsem dospělá, nemusíš mě pořád chránit. A jsou věci, které jeden prostě musí zvládnout sám," vyhrkla podrážděně Aresta. "Ten výcvik, je to vyčerpávající. Celý noci nemůžu spát, protože se mi pořád zjevuje ta dívka a ke všemu ještě draci a Wesolyne..."
"Chápu, že je toho na tebe moc. A to je další důvod, proč pojedu taky!"
"Do prdele!" zaklela Aresta. "V přímnosti vůdčí samice draka nepřežiješ ani pět minut, Gile! Nemůžeš jet se mnou. Tohle je můj boj a si ho musím vybojovat sama!" vykřikla Aresta a v ten moment vzplál stůl. Všichni od něj odskočili. Aresta povolala vodu a oheň uhasila.
"Měla by ses odnaučit podpalovat věci, když jsi naštvaná," usmál se Will, ale Aresta se jen zamračila. Všechny je měla ráda a to byl další důvod, proč je nechtěla ohrozit.
Už otevírala pusu, že něco namíne, ale pocítila náhlou bolest v hlavě. Chytila se za čelo a prohnula se v pase. Vykřikla bolestí.
"Ares, co ti je?" vyhrkl Horác, ale věděl, co jí je. Měla vizi.
Během okamžiku bolest odezněla a Aresta se narovnala. Oči jí zlatě zářily. "Vím, kde je to doupě."

* * *

Celou cestu jeli mlčky. Král trval na tom, aby hráničáři a Horác jeli společně s Arestou. Ta zkoušela protestovat, ale Gilan stál na králově straně. Arestě tedy nezbývalo než souhlasil, ale své přátele donutila přísahat, že nepozvednou proti drakům zbraně a nepřiblíží se k nim bez osoby, která by ovládala magii a stála by na jejich straně.
A tak vyrazili na cestu. Jeli půl dne, než dorazili k úpatí hor.
"Koně necháme tady a dál půjdeme pěšky," rozhodla Aresta. "Musíme se dostat na největší horu a stezky tady jsou moc strmé a úzké, ani hraničářský kůň by se jimi neprotáhl."
Koně tedy nechali na malé mýtině. Poblíž byla jeskyně, takže se mohli kdykoliv schovat.
Aresta kráčela v čele průvodu. No, nedá se říct, že by kráčela, spíš běžela. Udržovala pravidelné tempo, hbitě přeskakovala překážky, dokonce přebíhala i po tenkých skalních římsách. Vedla je kozími stezkami, postupovali rychle.
"Dáme si přestávku," oznámila Aresta. Běželi už několik hodin a všichni byli unavení. I Aresta potřebovala odpočinek, ale vůbec to nedávala na jevo. "Něco sníme a zase vyrazíme, už nejsme daleko."
Usadili se v malé jeskyňce a Will každému podal sušené maso a kousek chleba. Aresta seděla stranou od ostatních a z vaku, který nesla celou dobu na zádech, vytáhla dračí vejce. Přiložila na něj dlaň a cítila energii a život, který se ve vejci probouzel. Bylo jí jasné, že z toho malého zárodku vyroste jednou příšera. I když možná... Aresta dostala nápad. Z boty vytáhla dýku a lehce se řízla do prstu. Na vejce nakreslila vlastní krví několik složitých symbolů. Pak přivolala všechny čtyři živly a požádala je, aby vejci požehnali. Sama se pustila do zaklínání. Pořád dokola mumlala zaklínadla na vymítání zla.
"Ares," oslovil ji opatrně Will. "Co to děláš?"
"Nic," zavrtěla rychle hlavou. Už od té vize se nemohla zbavit špatného pocitu. "Pojď sem," pobídla Willa. "Tohle je dračí vejce. Draci se množí velmi pomalu a trvá dlouhou dobu, než se mládě vylíhne, proto je pro ně každé vejce důležité. Já... zkusila jsem pár kouzel, ale od tebe bych potřebovala, abys na vejce dohlédl. Vezmi si ho k sobě a chraň ho jako oko v hlavě. Mám takový špatný pocit..." Podala vejce Willovi a ten ho ihned přesunul do vlastního vaku.
"Tak vyrážíme!" popoháněla ostatní Aresta. "Už jenom chvíli. Cítím, že jsme blízko."
Měla pravdu. Dorazili k největší hoře a vyšplhali se nahoru. To, co uviděli je překvapilo, hora byla dutá. Uvnitř se nacházelo něco jako přírodní kamenná aréna, kterou obklopovaly útesy s jeskyněmi. Na dně bylo nejméně padesát draků. Všichni byli větší než ten, kterého porazili, a všichni vypadali opravdu děsivě. Žádný si jich ještě nevšiml.
Aresta se přikrčila za hromadou balvanů a otočila se ke svým přátelům, v očích se jí odrážel strach. "Je to horší než jsem si myslela."
"Je jich tolik," konstatoval Halt. Celá skupina byla vyděšená. Věděli, co dovede jeden drak, ale kdyby se proti Araluenu spojili tihle všichni dohromady... Halt na to nechtěl ani pomyslet.
"Co budeme dělat?" chtěl vědět Horác.
"Vůdčí samice bude v jedné z jeskyní. Musím se dostat blíž," oznámila Aresta.
"To teda ne!" namítl Gilan a pevně sevřel Arestě předloktí. "Samotnou tě tam nepustím."
"Už je to tady zase! Gilane, nejsem malá holka!" ohradila se čarodějka.
"Ale pořád jsi můj učeň!"
"Chápu, že se o mě bojíš..." začala Aresta, Gilan jí však skočil do řeči.
"Ne, to teda nechápeš! Ty možná jsi zvyklá jednat na vlastní pěst, nasazovat život, ale nejseš jediná, komu na tvém životě záleží!"
"Jo, ale je to můj život!" vykřikl Aresta. "Já tam musím, nebo snad chceš jít místo mě? Posluš si!"
"Ne, to jsem říct nechtěl, já jen..." Gilan hledal správná slova.
Aresta se přiblížla ke kraji útesu. Ten špatný pocit v ní se zdvojnásobil. Shlédla dolů na draky.
"Prosím, odjeďmě odsud. Můžeme se sem vrátit s armádou. Vyrobíme další zbraně z toho draka, co jsme zabili a všichni společně je porazíme..." Gilan byl bezmocný a Aresta se vařila vzteky. Byla unavená, vystrašená a v tu chvíli ji dráždilo každé slovo.
"Armáda nic nezmůže. Neporazí tohle," zuřivě mávla rukou a ztratila rovnováhu. Noha se jí smekla a Aresta padala na dno hory mezi okřídlené lidožravé bestie.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Boowa Boowa | 30. května 2013 v 21:55 | Reagovat

Supeeeer kapitolaaaa napinava, super animacia, paradne zapadla do deja. Nic sa tu neda vytknut vsetko je super, uplne naj. Strasne moc sa tesim na dalsiu kapcu a dufam ze bude co najskor, lebo chudak Aresta... tesim sa :-)

2 Tea Tea | 30. května 2013 v 23:02 | Reagovat

Skvělá kapitola, opět napínavá a nemůžu se dočkat pokračování. Doufám, že bude co nejdřív, aby mezitím draci Arestu nezblajzli. :D

3 Kiara Kiara | 31. května 2013 v 21:43 | Reagovat

ona spadla! =D cože =D doufam že umí lítat =D

4 Katarina Katarina | 7. června 2013 v 14:51 | Reagovat

pěkný holky těším se na další :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama