33. Kapitola

28. srpna 2012 v 11:50 | Sprotte |  Povídka
Tak a je tu další kapitola mojí tvorby. Už jenom dvě a konec... To je neuvěřitelné! Dneska jdu točit svou část videa,už se docela těším. Takže ¨všem přeji příjemné čtení a snad se vám takhle kapča bude líbit :) Takže čtěte a komentujte :)

Arestě se podlomila kolena. Čas jakoby se v tu chvíli zastavil. Rozhlédla se kolem sebe. Will, Horác i Halt přestali bojovat. Jen tak stáli a dívali se na Gilanovo tělo.

Nééé! Zakřičel hlásek někde uvnitř Aresty. Chytila se za hlavu a z hrdla se jí dral výkřik.

Najednou jakoby ta prázdnota, kterou cítila poslední dny, zmizela. Zaplavila ji hřejivá vlna vzpomínek. Vybavovala si jednotlivé chvíle i své skryté city ke Gilanovi. Gilan! Všichni si myslí, že se nemají rádi, a on teď umře, aniž by věděl o Arestiných citech k němu…

Odhodlaně vyskočila na nohy. Nejbližší voják se po ní ohnal mečem a zasáhl jí do stehna, Arestě to však bylo jedno. Jediným trhnutím přerazila vojákovi vaz. Chtěla se co nejrychleji dostat ke svému otci a pomstít Gilana.

Kráčela rychlým krokem a cestou pomocí telekineze odhazovala každého, kdo se připletl pod nohy. Byla už jen pár kroků od Tarcisia. V ten okamžik, jako by boj ustal. Nikdo se nehýbal, všichni zírali na otce a dceru.

Aresta odhodila zakrvácený meč a sáhla do pláště. V ranním slunci se zaleskl řetěz, který spojoval dva kousky dřeva. Aresta chtěla bojovat nunčaky.

Tarcisius se usmál, stoupl si před tělo vysokého hraničáře a pozvedl proti Arestě meč.

"Nechci, aby mi nikdo pomáhal," prohlásila rozhodným hlasem. "Zabiju ho ."

Usmála se na svého otce a vyrazila proti němu naučeným pohybem. Tarcisius se ráně vyhnul a přešel do útoku. Sekl mečem, Aresta však udělala salto vzad a meč jí neškodně prolétl kolem obličeje.

"Nic lepšího neumíš?" zašklebila se a zasadila otci pořádnou ránu do ramene.

Zakolísal se, udržel se však na nohou. "Jsi tak podobná své matce." Stočil pohled ke Gilanovi, nikdo krom Aresty, si toho však nevšiml. "Jedna jako druhá. Podobné jako vejce vejci… Obě coury!"

"Mě si klidně urážej," zavrčela Aresta výhružně. "Ale matku si do huby neber!"

Za jejími zády se pomalu plížil jeden z vojáků. Byl rozhodnutý napadnout Arestu zezadu.

Aresta rozzuřeně sáhla do boty a vytáhla dýku. Než se kdokoli stihl nadechnout, prorazila dýka muži hrudní koš a ostrá čepel se usadila v srdci. S bolestným výkřikem se klátil k zemi.

"Má matka," otočila se k Tarcisiovi, "byla to ta nejlepší manželka. Nezasloužil sis ji. Byla pro tebe moc dobrá. Vůbec nechápu, jak si tě mohla vzít. Bylo to předtím nebo potom, co ses začal přehrabovat v černé magii?"

Kroužili kolem sebe jako dva hladoví vlci. Každou chvíli některý z nich provedl výpad a druhý se pokaždé obratně vyhnul. Nikdo z přihlížejících z nich nemohl spustit oči. Nebezpečně krásná Aresta teď měla zlověstný výraz. Nejvíc ze všeho připomínala kočkovitou šelmu, co si pohrává se svým úlovkem těsně předtím, než ho sežere. A protože upoutala pozornost všech, nikdo si nevšiml Morgaratha, který se pořád přibližoval.

Aresta se zhluboka nadechla. Cítila, že to každou chvíli přijde. Jeden z nich umře a ona to nebude!

Bez váhání se vrhla na Tarcisia. V rychlosti vytáhla z výstřihu další šikovně schovanou dýku a srazila svého otce k zemi. V letu mu vrazila dýku do hrudi a dopadla na jeho tělo. Pozorovala ho, jak se mu do očí nahrnuli slzy, a slyšela, když se naposledy sípavě nadechl. Pak zůstal bez hnutí ležet na zemi.

Aresta se namáhavě zvedla. I jí se do očí nahrnuli slzy. Ano, nesnášela ho, ale i přesto to byl její otec.

Teď zraky všech spočinuli na těle čaroděje, takže si nikdo, ani Aresta, nevšimli Morgarata, který se s dýkou v ruce plížil Arestě za zády. Zabila mu služebníka a on byl odhodlán zabít ji.

Aresta byla zaslepená žalem, takže ignorovala svůj šestý smysl a modlila se k bohyni, aby se všem, kteří toho rána umřeli, dostalo pokoje.

Morgarath už byl na dosah ruky. Stál Arestě těsně za zády a napřimoval se k poslední ráně… V tom se však v jeho hrudníku něco zalesklo a Morgarath padl k zemi. Za ním se sotva držel na nohou Gilan, jeho saxonský nůž teď trčel Mograrathovi ze zad.

Aresta se k vysokému hraničáři překvapeně otočila. Přelétla očima z něj na Morgaratha a zase zpátky. Gilan ošklivě krvácel, celý se třásl a v obličeji byl bledý. Využil veškerou svou sílu, aby zabránil Arestině smrti a teď se i on sesunul k zemi.

Will, Horác, Halt, Seletin a Erak se ke Gilanovi rozběhli, Aresta však byla rychlejší.

Sklonila se nad hraničářem a uchopila jeho tvář do dlaní.

"Gile," zašeptala. Hlas se jí třásl. "Ty to zvládneš, vydrž! Nesmíš umřít. Nesmíš!" Zpočátku šeptala, ale teď už křičela. "Nemůžeš zemřít! To mi nemůžeš udělat!"

Will se na kamarádku nechápavě zadíval.

"Nemůžeš mi umřít!" vykřikla Aresta a do očí se jí prodrali slzy. Stékali jí po tvářích a dopadali na Gilanovu maskovací pláštěnku. "Ne teď…"

Gilan zvedl zrak. Byl to velice zvláštní pohled. Aresta se nad ním skláněla, lomcovala s ním ze strany na stranu, plakala a cosi na něj křičela. Měl zastřenou mysl a tak ji neslyšel.

"Miluju tě, Gilane!" ztišila hlas Aresta. "Slyšíš?! Miluju tě!" řekla rozhodně. "Nikdy jsem k nikomu necítila to, co cítím k tobě."

Přihlížejícím spadla čelist.

O Gilana se pokoušeli mrákoty. Ztrácel hodně krve a už málem upadl do bezvědomí, zaslechl však něco, co mu jakoby navrátilo život. Opravdu to Aresta řekla? Opravdu řekla, že ho miluje? Aresta ho miluje?

Znovu se na ní podíval. Viděl ji rozmazaně, ale jasně rozeznal, co dělá. Vyhrnula si rukávy a přiložila ruce ke krvácející ráně a Gilana oslepila zelená záře. Cítil úlevu. Na místě, kam se před chvíli zabodla čepel Tarcisiova meče, už měl zase hebkou kůži a necítil žádnou bolest. Vrátili se mu smysly.

Pozoroval jak se zlaté jiskřičky z Arestiných očí vytrácí a ty zůstávají nádherně zelené.

Prudce se posadil a pohlédl na Arestu. "To, cos před chvílí říkala," začal pomalu.

"To, že tě miluju?" zeptala se na rovinu Aresta. Gilan přikývl. "Musela jsem ti to říct. Opravdu mi na tobě záleží, Gile, a…" zlomil se jí hlas. "Prostě chci, abys to věděl. Chápu, že ke mně asi necítíš to samé, zvlášť když víš, co jsem zač, ale… Musela jsem ti to říct." Odvrátila pohled.

"A proč myslíš, že k tobě necítím to samé?" zeptal se znenadání.

"Choval ses tak… jinak," vysvětlila Aresta. "Neslintal si nade mnou, jak to dělají ostatní, a dost okatě jsi mě přehlížel. Byl jsi tak odtažitý a chladný…"

"Ty jsi byla chladná ke mně!" ohradil se uraženě Gilan. "Nechtěla sis mě připustit k tělu a ještě ke všemu ti tví obdivovatelé! Pronásledovali tě na každém kroku. Pak si začala mluvit o někom, kdo ti pomotal hlavu, a mě bylo jasné, že nemám šanci. Že sis vybrala někoho z těch Gladiá…" dál se však nedostal, protože Aresta uchopila jeho tvář do dlaní a… dlouze ho políbila.

Seletinovi vypadla šavle z ruky. Erak vyprskl a Will s Horácem se na sebe zděšeně podívali.

Gilan pohladil Arestu po tváři. "Miluju tě, Ares, od samého začátku."

"To jsem ráda," usmála se Aresta. "Už jsem měla strach…"

"A vůbec mi nevadí, že jsi čarodějka," ujistil ji Gilan.

"Počkej," zarazila se Aresta. "Jak to víš?! Wille, já tě zabiju!"

Will vrhnul prosebný pohled na Gilana a ten dřív, než se stihla Aresta otočit na Willa, vtiskl Arestě polibek.

Aresta se šťastně usmála a uchopila Gilanovu ruku do své.

Tak tohle je láska, pomyslela si a znovu se nechala od Gilana políbit. To si klidně nechám líbit….
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti naše povídka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Sabusanka Sabusanka | Web | 28. srpna 2012 v 11:51 | Reagovat

máš nádherný blog :)

2 Jaňula & Týnuše Jaňula & Týnuše | Web | 28. srpna 2012 v 11:52 | Reagovat

Ahooj moc tě prosíme o hlas tady: http://s-hejvi.blog.cz/1208/miss-2012-sedme-kolo jenom klikneš na Jaňula a Týnuše..:) nic víc po tobě nechceme :)
Jestli ti ale tento komentář vadil klidně ho vymaž :)

3 Radusch Radusch | Web | 28. srpna 2012 v 12:46 | Reagovat

krásné zakončení (téhle kapči samozřejmě :D) konečně si to navzájem řekli ;-) snad üž bude Gilan v pořádku ;)

4 knihomolka knihomolka | Web | 28. srpna 2012 v 14:17 | Reagovat

krásný konec i kapitola :-D  :-)  :-D  :-)

5 Kiara Kiara | 28. srpna 2012 v 15:29 | Reagovat

hahah kraaaasa :-D  :-D konečně spolu :-)

6 ERISTEA ERISTEA | Web | 28. srpna 2012 v 23:30 | Reagovat

aaaaaaaa krása .. tlemím se jak delfín :-D  
prej Wille já tě zabiju :-) .. ale nějak nevím o čem budou další dvě povídky mě by tohle jako konec stačilo ale pokud bude další kapitola tak mi to rozhodně nevadí :-D

7 Soňa Soňa | 29. srpna 2012 v 10:55 | Reagovat

Krása :)
Krásný konec.... Ale pokud to není konec, bude to ještě krásnější :)))

8 Katarina Katarina | 29. srpna 2012 v 13:06 | Reagovat

mě by to teda jako konec nestačilo :-D nesnášim ty filmy tipu "polibek nakonec a hurá spinkat deti" ne mě by zajímalo co se stane dál :-D

9 Martina Martina | Web | 30. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

Úžasná kapitola. Nemůžu se dočkat pokračování :)

10 Galadriell Galadriell | 31. srpna 2012 v 19:04 | Reagovat

Aaaaaaa to bylá uuuuuuuuuuužasnáááá kapitola. :-D  :-)  :-D

11 Susan Susan | Web | 6. května 2013 v 16:57 | Reagovat

Už jsem se lekla, že "obyčejné" bodnutí mečem Aresta vyléčit nedokáže. Uf...teda vy jste mi daly :-D
A nejlepší bylo: Vůbec mi nevadí, že jsi čarodějka.
Jak to víš...Wille já tě zabiju.
Prostě psina :-D
A takovýto způsob lásky, který poznává Aresta, by si podle mě nechala líbit každá holka. Já teda určitě :-D

12 Tomáš Tomáš | 9. července 2013 v 13:44 | Reagovat

Dobrý ale pokud vim tak Gilan je s Jenny

13 Alena Alena | 20. září 2013 v 18:41 | Reagovat

Má Aresta nějakou hranici schopností, anebo dokáže úplně cokoliv????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama