31. Kapitola

19. srpna 2012 v 19:07 | Sprotte |  Povídka
Tak a je tu další kapitola! Páni, už jednaatřicátá. Trvalo mi skoro dva měsíce, než jsem se dokopala k tomu, abych tuhle kapitolu napsala, takže se nedivte, jestli bude trošku jiným stylem :) No, přeji příjemné čtení.
A mám na vás ještě jednu otázku, protože je tohle 31. kapitola a bude jich 35, tak mě napadlo, udělat takový speciál o povídce. Hlavně o Arestě a pod. Možná by to mohlo být video... No, chtěla bychvědět váš názor, jestli byste chtěli nějaké to video nebo něco :D

Bylo časně ráno. Trávu pokrývala jinovatka a kolem řeky se valily husté chomáče mlhy. Dlouhý oddíl chavanneských bojovníků postupoval rychlým tempem do největšího přístavu v zemi- a sice města Celine.
V čele jel na grošovaném bojovém koni lord Morgarath a po jeho boku klusal na velkém ryzákovi Tarcisius. Oba se tvářili velice spokojeně, vezme-li v úvahu, že jim před několika hodinami unesli dceru jednoho z nich a zároveň snoubenku druhého. Neměli by truchlit nad ztrátou dívky, to nikdo neočekával, ale měli by se mít na pozoru. Oba věděli, jak je Aresta nebezpečná, ale s útokem z její strany nepočítali. Ona je sama s malou skupinkou Gladiátorů a těch cizinců z Araluenu, zato Morgarath a Tarcisius mají velkou jednotku vycvičených bojovníků, kteří za ně, pokud to bude potřeba, položí život.


Ach, ten pošetilý Morgarath…

Měl si hned připravit plán a počítat s tím, že Aresta udělá cokoliv, aby jim zabránila v útoku na Araluen. Nemohl sice tušit o jednotce Skandijců, mohutných a po zuby ozbrojených mořských vlků, kteří se k nim pluli z levé strany po proudu řeky a už se jim sbíhali sliny nad nadcházejícím soubojem. A nemohl tušit nic ani o padesáti Gladiátorech, kteří na ně číhali zprava. Byli moc bláhoví, ano, sice věděli, že Arestu svými kouzly zranili na tolik, že ani nevěděla, kdo je, ale měli počítat s hraničáři!
Nedaleko od nich se v malé jeskyňce střežené pěticí Gladiátorů nacházela roztodivná skupina: rytíř, tři Hraničáři, čarodějka, Skandijec, kurýrka a dokonce i Araluenská korunní princezna.
Všichni stáli v kroužku a Halt jim vysvětloval svou strategii, jen Aresta se choulila koutu. Držela se za hlavu a vystrašeně těkala očima z jednoho na druhého. Měla těžce poškozenou paměť a jakoby nestačilo, že sama o sobě byla Aresta velmi netrpělivá, teď úplně ztrácela nervy.
"Jak se cítíš, Ares?" zeptal se Will. Přišel ke své kamarádce a chytil jí za ruku. Aresta neucukla tak, jak to dělala u jiných. Willovi důvěřovala. Důvěřovala Willovi a ještě tomu pohlednému vysokému hraničáři. Měla dojem, že ho oslovovali Gilan, ale nebyla si jistá. Nebyla si jistá ničím.
"Špatně," odpověděla slabým hlasem a ještě zesílila sevření. "Vyprávěj mi něco…"
Krásnýma zelenýma očima spočinula na Gilanovi a natáhla druhou ruku. Gilan se usmál, přešel na druhou stranu jeskyně k Arestě a chytil jí za nataženou ruku. Ta se spokojeně usmála. Seděla tam opřená o Willovo rameno a za ruce držela jediné dvě osoby, kterým důvěřovala.
"Budu ti vyprávět o našem prvním setkáním a o našem přátelství," řekl Will jemným hlasem a pohladil Arestu po tváři.
"To by mě taky zajímalo," zpozorněla Evanlyn a všichni do té doby debatující se posadili do půlkruhu kolem Willa, Gilana a Aresty.
"Byl jsem tehdy druhý rokem Haltovým učněm. Byli jsme na výpravě, já, Horác a Gilan. Mířili jsme do Celtiky. Zrovna jsme tábořili. Gilan byl na lovu a mi s Horácem jsme trénovali techniku boje se dvěma noži. Horác se zrovna chystal zaútočit, když v tom ses mezi námi objevila ty. Opravdu, v jednu chvíli si tam nebyla a potom zas ano.
Byla jsi hodně zmatená a řekla jsi, že trénuješ Astrální projekci. Vysvětlila jsi nám, co jsi zač a poprosilas nás, abychom o tom setkání nikomu neříkali. Vyhověli jsme ti a nechali si to pro sebe. Asi po měsíci ses znovu zjevila Horácovi, mezitím co já jsem byl ve Skandii, a když jsem se ze Skandie vrátil zjevovala ses nám každý den. Pokaždé, když ses pokusila někam přemístit, skončila si u nás. Říkala si, že je to možná osud, že je nám předurčeno poznat se… A každičký den jsme aspoň na hodinku někam vyrazili. Koupali jsme se v řece, dováděli jako malé děti na louce a tys vždycky připravila košík vynikajícího jídla. Celý jsme ho spořádali! Pak nám jednou Horác postavil jednoduchou houpačku, byla to část nějakých starých cvičných strojů z Bojové školy a Horác jí zavěsil mezi dva stromy. Tehdy jsme se hrozně přejedli a šli jsme se houpat. Bylo nám tak špatně, že jsme vyzvraceli celý obsah žaludku. Vzpomínám, jak si řekla jednu velmi zajímavou větu: Když zvracíš, přítel stojí vedle tebe a drží ti vlasy, ale opravdového přítele poznáš podle toho, že klečí vedle tebe a zvrací taky. Tehdy si poprvé řekla, že jsme tví nejlepší přátelé. Ukazovala si nám často svou moc a něco málo si nás učila a já tě na oplátku učil střílet z luku a stopovat a Horác bojovat mečem. Byli to ty nejšťastnější chvíle mého života.

A později, když jsem byl při obléhání Macindawu, zjevovala ses mi každý večer, abych se mohl vypovídat. Není žádná jiná osoba, která by o mě věděla tolik co ty… A teď si ještě vzpomínám! Jednou jsi našla zlatý náhrdelník s rubíny, prohlíželi jsme si ho, a když jsme se všichni tři dotkly současně rubínů na náhrdelníku, prohodili jsme si těla. Ty jsi byla v mém těle, já v Horácově a Horác ve tvém. To byla opravdu legrace! Horác tehdy říkal, že si celý život přál, aby měl prsa a tehdy že se mu to splnilo. Naštěstí si našla vratné kouzlo, ale než se ti to povedlo, prošli jsme se vesnicí. Jak se na nás tehdy dívali! Tys tam cupitala v mém těle ladným krokem. Každou chvíli sis uhlazovala a česala vlasy, a pak si v obchodě narazila na nějaký olejíček na pokožku s levandulovou vůní, mohla ses přetrhnout, aby sis ho koupila. Pokaždé, když jsem za ty roky prošel kolem toho obchůdku, prodavač vybíhal ven a nabízel mi olejíčky. Já byl Horácově tělu hrozně nemotorný, naboural jsem do všeho, co se mi dostalo do cesty, a všichni říkali: Jak je ten Horác dnes opilý! Já myslela, že je to tak slušný chlapec, ale podívejte se na něj! A pak Horác ve tvém těle! Ze všeho nejvíc připomínal postřelenou kobylu. V těch tvých botách se na každém druhém metru rozplácl a chodil hrozně nahrbený. Opravdu jsme si ten den užili. Nikdy jsme o tobě nikomu neřekli, protože si nás o to poprosila, ale počítali jsme vteřiny, než se znovu setkáme. Opravdu si nic z toho nevybavuješ?"
"Možná trošku," zamračila se Aresta. "Jenom to zvracení, teď se mi totiž zvedl žaludek."
Will se usmál. "Však si vzpomeneš," ujistil jí. "Když si dokázala přežít tu ostudu, když byl Horác ve tvém těle, a ty odřená kolena od toho jak pořád padal, tak zvládneš i tohle.
"Wille," zpozorněla najednou Aresta. "Nevybavuješ si něco s bílou holubicí?"
"Holubice?" svraštil čelo hraničář. "Ano! Našli jsme v lese zraněnou holubičku. Měla polámané křídlo. Navrhoval jsem, že jí zabijeme a ušetříme jí tak od trápení, ale ty si byla zásadně proti a vyléčila jsi jí. Hrozně dlouho jsme jí vymýšleli jméno, a potom jsme čerstvě pojmenovanou Mags odnesli do ručně vyrobené budky kousek od Haltovy chaty. Je tam ještě do teď. Vždycky ráno mě vítá. Proč, ty si na ní vzpomínáš?"
"Ano, něco vidím. Asi je to ono, ale opravdu nevím. Od toho soustředění mě hrozně bolí hlava."
Gilan jí opatrně přiložil dlaň na čelo. "Celá hoříš!" zděsil se.
"To nic není," zavrtěla hlavou Aresta. "Ale co Tarcisius, můj otec?" chtěla vědět.
"Vím jenom to, že si ho nenáviděla," odpověděl Will. "Byl na tebe krutý celé dětství. Říkala jsi, že hned týden po tom, co umřela tvoje maminka, si našel novou manželku. A byl hrubý na tvou babičku. Říkala jsi, že se jí pokusil uhodit, ale ty jsi tenkrát, to ti bylo asi šest, poprvé vědomě použila svou moc. Vrhla jsi po něm ohnivou kouli. Skoro umřel. Hrozně jsi potom litovala, že ta koule nebyla dost velká na to, aby ho zabila. Vyčítala sis, že kvůli tobě zůstal naživu."
"Moje babička?" nechápala Aresta.
"Ano," přikývl Will. "Angela. Říkala jsi, že jí máš nejraději ze všech. Že doopravdy miluješ jenom jí, mě a Horáce. Podle tvého vyprávění to byla skvělá žena. Velmi moudrá a šikovná…"
"Ano, to byla," potvrdil Halt.
"Škoda, že si na ní nevzpomínám," posmutněla Aresta. "A vy jste jí znal?" tázavě se zadívala na Halta.
"Znal," přikývl. "Byla opravdu výjimečná. "Byla to vědma. Předpovídala lidem budoucnost a pokaždé, když viděla, že se chystá něco zlého, varovala všechny, aby tomu společně zabránila. A velmi se zajímala o léčení. Sbírala bylinky, sušila a vařila z nich různobarevné lektvary. Měla ráda všechno živé a ráda pomáhala jak lidem, tak i zvířatům. Hlavně zvířata ji měla hrozně ráda. Když si vyšla do lesa nasbírat bylinky, doprovázeli jí ptáčci, psi, zajíci, myši, kočky, rysové, lišky a dokonce i medvědi. V tu kouzelnou chvíli byly hlodavci, šelmy i dravci na jednom místě, ale nervali se a ani se jeden druhému nepokoušeli ublížit. Pouze naslouchali zpěvu Angely a jejímu nádhernému hlasu, když jim vyprávěla. Ano, často mluvila se zvířaty. I když jí oni nemohli odpovídat, tak aspoň poslouchali…" Haltovi se při té vzpomínce nahrnuli do očí slzy. Odvrátil se, aby si toho nikdo nevšiml, ale nebyl dost rychlý a Aresta to zpozorovala.
"A Tarcisius chtěl ublížit takto skvělé ženě?" vytřeštila oči Aresta.
"On jí ublížil," ozval se Horác. "Jednou, když jsi byla na výpravě, strávila si tam asi měsíc, Angela mu odporovala a on ji zavřel do hladomorny. Když jsi to zjistila, vyhodila jsi do povětří polovinu hradu. Babičku si sice odvedla, ale už byla stará a hodně slabá… Do týdne zemřela."
"Takže za její smrt může Tarcisius?" ujišťovala se Aresta.
"Ano," přisvědčil Horác.
"Nenávidím ho," zašeptala Aresta. "Chci ho vidět trpět, svíjet se v bolestech. Chci ho vidět mrtvého!"
V ten okamžik proletěl do jeskyně zapálený šíp. Odrazil se od stěny a dopadl na zem.
"Však se dočkáš," ušklíbl se Halt. "To je znamení. Je čas vyrazit a překvapit je…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 knihomolka knihomolka | Web | 19. srpna 2012 v 21:39 | Reagovat

Supr kapča!!! Těším se na další. :-)  :-D  :-)  :-D  :-)  :-D

-----------------------------------------
Video by bylo super :-)  :-)  :-)  :-)

2 Kiara Kiara | 20. srpna 2012 v 9:45 | Reagovat

kráasná kapitola už se těším jestli se ares vratí pamět ;-)
a video? za mě palec nahoru :-)

3 Radusch Radusch | Web | 20. srpna 2012 v 11:00 | Reagovat

nádherná kapitola, ten příběh je krásně napsaný, jak si prohodili těla :D to bylo úžasné :-D

Já jsem taky rozhodně pro video ;-)

4 katarina katarina | 20. srpna 2012 v 19:35 | Reagovat

wow opet jsem se do toho začetla a nemohla jsem uvěřit že ta kapila už končí moc pěkná hezky se to čte a myslím že i zpusob psaní se zlepšil jak jsi říkala že si tuhle kapču psala až za 2 měsice myslím že je uroven psaní lepši ;-) jinak video určo :-)  :-)

5 caroline caroline | 21. srpna 2012 v 13:59 | Reagovat

mazec kapitola ;-) moc se těším na další doufejme že se jim to povede :-D
a video chci!! :-)  :-)

6 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 21. srpna 2012 v 18:03 | Reagovat

Supr čupr kapitola!!!! a na video jen kívám :-)  :-D  :D  :-)  :-D  :D

7 Martina Martina | Web | 21. srpna 2012 v 18:41 | Reagovat

Úžasná kapitola :-)  A video by bylo super :-D

8 Tea Tea | Web | 21. srpna 2012 v 20:08 | Reagovat

Super povídka, teď jsem přečetla všechny kapitoly :-)
Jsem rozhodně pro video :D

9 ERISTEA ERISTEA | Web | 22. srpna 2012 v 23:46 | Reagovat

krásná kapitolka přečetla jsem ji jedním dechem :-) a jsem PRO video :-)

10 rupert's girl rupert's girl | Web | 27. září 2012 v 16:29 | Reagovat

úplně jsem se do té povídky zahltla

11 Susan Susan | Web | 6. května 2013 v 15:59 | Reagovat

A já doufala, že když jí to tak všechno zdlouhavě vyprávějí, že si konečně vzpomene... no ještě si budu muset počkat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama