29. Kapitola

6. srpna 2012 v 16:28 | Sprotte |  Povídka
Tak a je tu další kapitola! Zase je docela rychle. Díky všem za krásné pozitivní komentáře :) Není nic lepšího než si přečíst chválu, obzvlášť, pokud jako já milujete pochvaly :) No, taky už je povídka. Tahle kapitola je moje dílo, tak snd se vám bude líbit. Je věnovaná všem čtenářům :D

"Dobře," řekl Horác. Byl v malé místnosti s nízkým stropem spolu s třemi hraničáři a chodil pořád dokola. Uprostřed místnosti ležel na měkkém lůžku zraněný Will. Byl bledý v obličeji a celý zpocený. Otrávený šíp mu sice hned vyndali, ale i tak se mu do těla dostalo velké množství jedu a bylo mu pořád hůř a hůř. "Musíme mu dát ten medailon kolem krku a říct zaříkadlo, aby začal působit. Ale jak to, sakra, bylo?" Horác si mnul bradu a snažil si vzpomenout na krátké zaříkadlo v Chavanneském jazyce.
"Biem… Biem atra… Biem atra něco! Sakra, já si nevzpomenu!" zahulákal Horác a zoufale se chytil za hlavu.
"Hlavně se musíš uklidnit," konejšil ho Halt. "Dýchej pravidelně, vyčisti si mysl a snaž si vzpomenout"
Horác se zhluboka nadechl a zavřel oči. Myslel na všechny krásné chvíle, které strávil společně s Willem a s Arestou: Na jejich první setkání. Na procházky lesem, kde je Aresta učila porozumět přírodě. Na Arestino kouzlení se zvířaty, když všem přičarovala schopnost mluvit… Na houpačku, kterou Horác postavil a jak se tehdy společně vyblbli v řece... Na společné zpívání u táborového ohně a na lekce boje, které jim Aresta dávala. Myslel na tohle všechno tak usilovně, až měl pocit, že mu vítr cuchá vlasy jako tehdy na houpačce. Na kůži cítil jemný dotek vody a slyšel Arestin líbezný hlas i její oblíbenou písničku. Tehdy u řeky jim Aresta řekla tajemství medailonu a naučila je i zaříkadlo. Horác vzpomínal přesně na tu chvíli, kdy jim Aresta prozradila to tajemství. Viděl její rozevláté vlasy, světlou hebkou kůži a ty zelené oči, ve kterých plála jiskřička dobrodružství…
"Mám to!" vykřikl Horác znenadání. Dlouhými kroky přešel k Willovi a zvedl přítelovu hlavu. Náhrdelník s diamantem mu připnul kolem krku a dotkl se jednou rukou diamantu a druhou položil nad Willovu ránu. "Biem atra keler nord. Biem atra keler nord. Biem atra keler nord," řekl a z dlaně mu vyšlehla zelená záře. Dosud krvácející ráda začala srůstat, veškerá krev v okolí zmizela a namísto rány po šípu teď zůstala hebká růžová kůže. Do Willova obličeje se pomalu vracela barva a i veškerý pot zázrakem zmizel. Do minuty už to byl zase Will, živý a zdravý a se svým vřelým úsměvem ve tváři. Chtěl se posadit, ale Halt ho zadržel.
"Musíš odpočívat," řekl nesmlouvavým hlasem a Will přikývl.
Horác se usmíval od ucha k uchu. Dokázal to!
"Co Aresta?" zeptal se ustaraně Will.
Halt se zamračil. Nechtěl probírat téma Aresta právě tady a teď a ještě víc se mu nechtělo říkat Willovi o rituálu, který Aresta prováděla.
"Pokusila si sundat ten náhrdelník?" zeptal se Will stručně a to byla trefa do černého. Halt pomalu přikývl, už nemělo smysl něco tajit.
"Dělala nějaký rituál," odpověděl.
Willovi se rozšířili zornice a vylekaně vyskočil na nohy. "Nepoužila svojí krev, že ne?"
"Počítá se jako použití krve, když si vrazila do břicha nůž?" zeptal se Gilan sarkasticky a Will si teprve teď uvědomil jeho přítomnost.
"Cože udělala?!" zeptal se nevěřícně Horác a Gilan zopakoval to, co řekl před chvílí.
"Tak to je špatný, to je hodně špatný," mumlal si Will pro sebe a začal se soukat do kalhot.
"Proč?" nechápal Horác, Will se totiž vyznal v rituálech víc než on.
"Kouzlo předků," řekl Will prostě a zamračil se, když spatřil nechápavé pohledy svých společníků. "Aresta zkoušela kouzlo předků. Vyvolala duše některých svých předků, aby jí pomohli zbavit se náhrdelníků, ale tohle kouzlo v pěti případech z devíti nevyjde. Duše často posednou nevinné lidi a nutí je k sebevraždě. Arestiny předci ze stran matky by nic takového neudělala, ale její otec pochází z dlouhé linie příznivců černé magie. Nejhorší je, že Aresta si nemůže určit, koho vyvolá a pokud není na kouzlo dost silná, může jí to stát život."
"A co chceš dělat?" zeptal se Halt.
Will bezmocně rozhodil rukama. "Nevím, nemám tušení. Nejspíš musíme Arestu dostat co nejdřív sem. Něco málo mě o vyvolávání naučila a myslím, že bych dokázal zvrátit kouzlo a možná i sundat náhrdelník."
"Ale takhle se nemůžeme procházet po městě," namítl Gilan a Will musel uznat, že má pravdu.
"Můžeme se převléknout za Gladiátory," navrhl po chvilce uvažování Will. "A já ani Halt jít nemůžeme. Nevypadáme jako Gladiátoři a nikdo by nám nevěřil, že jimi jsme."
"Ale já jít můžu," prohlásil Gilan. "A taky půjdu. Já, Horác, Gelo a několik dalších…"
Dál se nedostal, protože do místnosti vpadl Gelo.
"Slyšeli jste to?" zeptal se, a když uviděl nechápavé obličeje, dal se do vykládání. "Za půl hodiny je na náměstí shromáždění. Lord Morgarath a jeho snoubenka Aresta budou mít proslov k lidu. Já a pár dalších Gladiátorů tam máme bojovat v aréně pro rozptýlení obyvatel. Chápete to? Můžeme odtamtud Arestu dostat!"
"Gelo, příteli," chytil Horác mohutného bojovníka kolem ramen. "Nešlo by obstarat dva páry Gladiátorského brnění pro mě a tady pro Gila? Docela by se hodili."
Gelo nadšeně přikývl. "Myslel jsem, že něco takového budete chtít. Výstroj už je připravená ve zbrojírně."


Na sluncem rozžhaveném písku stáli dva svalnatí bojovníci. Jeden měl v ruce kopí a druhý trojzubec. Jejich zbraně se každou chvíli střetly a s ohromnou ránou se od sebe odrazily. Gladiátoři se pohybovali neuvěřitelnou rychlostí a snažili se srazit jeden druhého na kolena. Byl to sice přátelé a každý den jedli u stejného stolu, teď však museli bojovat na život a na smrt.
Gilan je sledoval se zatajeným dechem. Ve společnosti Horáce a Gela seděl v hledišti. Celá aréna byla vlastně zvětšenina té v Gladiátorské škole. Byli tu stejné sedačky, stejné místnosti uvnitř a dokonce i vchod byl na stejné straně. Oba Araluenci měli na sobě Gladiátorskou výstroj a čekali, až první pár Gladiátorů dokončí svůj souboj.
Po prvním souboji byl na řadě proslov Morgaratha a Aresty.
Gilan ucítil, jak ho Horác šťouchl do ramene. "Co se děje?" otočil se na Horáce.
"Támhle je Aresta," ukázal Horác rukou ke štíhlé dívce v rudých šatech. Vlasy měla spletené do složitého copu a na nohou černé střevíčky. Kdyby Horác neřekl, že je to Aresta, Gilan by jí přehlédl. Ani by ho nenapadlo, že tahle "dámička" je ve skutečnosti ta divoká a nespoutaná bojovnice. Dívka postávala vedle pódia. Zřejmě se nechtěla dívat na zápas.
"Jdeme za ní?" zeptal se Gelo, který sledoval Gilanův pohled.
"Ano," přikývl Gilan a společně se všichni tři vydali k Arestě.
Když byli jen kousíček od ní, všiml si Gilan jejího nepřítomného pohledu.
"Ares?" zašeptal Horác a dívka se k nim pomalu otočila.
"Stráže!" vykřikla, když je spatřila. "Stráže!"
"Ne, Ares, nekřič. To jsem já. Chci ti pomoct," prosil Horác.
"Nemůžeš mi pomoct," řekla Aresta a rukou se dotkla zlatého náhrdelníků a pak břicha.
"Jsi zraněná?" zeptal se Gilan starostlivě.
"A co ty se do toho, sakra, pleteš?!" vykřikla podrážděně Aresta. "Stráže! Zatkněte je, to jsou ti vetřelci."
Skupinka stráží se rozběhla jejich směrem a vytasili mečem.
"Omlouvám se, Ares," Horác se pokusil o úsměv.
"Za co?" potřásla nechápavě hlavou.
"Za tohle," řekl Horác a obdaroval Arestu jednou přesně mířenou ránou pěstí do obličeje. Aresta ztratila vědomí a zřítila se Gilanovi do náruče. Ten si jí přehodil přes rameno a dal se do běhu. Mířil zpátky do Gladiátorské školy, dva bojovníci se vydali za ním a cestou srazili skupinku stráží.


"Začíná se probírat," konstatoval Halt. "Teda Horáci, tys jí dal ránu."
Aresta otevřela oči a pokusila se posadit.
"Jen lež," řekl tichým hlasem Will. "Jak se cítíš?"
Aresta mu neodpověděla. Přitáhla si přikrývku až k bradě a rukama si objala kolena. Vystrašeně se dívala kolem sebe. Byla ve stejné místnosti jako předtím Will, ale tentokrát tam bylo mnohem víc lidí. Cela Araluenská výprava, Erak, Seletin a Gladiátoři.
Aresta se jednou rukou chytila za hlavu. "Promiňte," řekla slabým hlasem. "Můžete mi někdo říct, kde to jsem?"
"Jsi v Gladiátorské škole," usmál se Gelo.
"A vy jste kdo?" zeptala se.
"Aresto?!" vykřikl zděšeně Gelo. "Ty si mě nepamatuješ?"
"Aresta? Já jsem Aresta? To je zajímavé jméno…"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Poznáš knihy zo série Hraničiarov učeň?

Áno
Nie

Komentáře

1 knihomolka knihomolka | 6. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Supr!!! Pište dál! tak uzavřený konec... :-?

2 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 7. srpna 2012 v 10:32 | Reagovat

opět úžasné, aspoň, že Will je teď v pořádku, snad dokáží Ares pomoct, nemohli jste vymyslet napínavější konec ;-) jen tak dál :-)

3 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 8. srpna 2012 v 9:53 | Reagovat

uzasny :-D  :-D  :-D  :-D

4 fukalova20 fukalova20 | 8. srpna 2012 v 12:13 | Reagovat

kkkrrrááásssaaa!!! :-D.ten konec byl opravdu nečekaný O_O  O_O  :-D  :-D .
takže Horác umí použít magii jo? O_O  ???  :-D  :-? tak to je síla :-D.
alespoň je Will v pohodě :-D  :-D.

5 jajka jajka | 8. srpna 2012 v 16:56 | Reagovat

úžasná kapitola ale to je u vás dvou obvyklé jsem zvědavá na další :-D  :-D  :-D

6 argo argo | 10. srpna 2012 v 11:12 | Reagovat

super kapitola jako vždycky.... :-) už ani nevím co mám psát za komentáře.. :-D ale ten konec!!! O_O rychle další kapitolu.... :-D

7 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 11. srpna 2012 v 16:25 | Reagovat

Úúúúžasnéééééééé :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

8 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 11. srpna 2012 v 16:26 | Reagovat

Úúúúžasnééééé :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

9 Kiara Kiara | 11. srpna 2012 v 19:49 | Reagovat

wow tak jsem zvědavá kdo se to do ní vtělil :-D honem další

10 katarina katarina | 12. srpna 2012 v 11:47 | Reagovat

mazec tak to jsem vubec nečekala že by mohla ještě žít :-) ale dioufejme že jí pčředek opustí :-D přesdtím se mi líbila víc ;-)

11 Charmed-ka.Pavla Charmed-ka.Pavla | Web | 12. srpna 2012 v 19:32 | Reagovat
12 ERISTEA ERISTEA | Web | 22. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

krásná kapitolka ... a sláva už se nemsím bát o Willa :-D

13 Susan Susan | Web | 6. května 2013 v 14:20 | Reagovat

No páni, doufám, že tu ztrátu paměti jen předstírá, jinak teda nevím, jak se z toho vyvlečou :-D

14 vapaa vapaa | 19. září 2013 v 10:44 | Reagovat

když už ste u toho, tak proč zrovna Aresta???

15 Wíša a Kajula Wíša a Kajula | Web | 30. září 2013 v 15:39 | Reagovat

pěkná povídka... obě mooooc hezky píšete

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama