21. Kapitola

24. června 2012 v 11:18 | Sprotte |  Povídka
Prinášam vám ďalšiu kapitolu, ktorú napísala Sprotte a ja si myslím, že sa jej naozaj vydarila. Venujem ju všetkým čitateľom, tým čo komentujú aj tým, čo nie. Mrzí ma, že to nejakú dobu trvalo kým sa tu pridala ďalšia kapitola, ale popri škole moc nestíhame...
Tak vám želáme príjemné čítanie a tešíme sa na všetky vaše komentáre :D



Nazítří dorazili do velikého města jménem Warhol. K obzoru se tyčil majestátný hrad s nespočtem věží a věžiček. Byl postaven z nějakého černého kamene, který se leskl ve slunečních paprscích a vrhal stíny na jezero, jenž obklopovalo hrad na severní straně.
"Nezmínila ses, že sídlo tvého otce je hrad," podotkla Kasandra a obdivně se na hrad zadívala. "On je něco jako baron?"
Aresta přikývla "Dalo by se to tak říct." Pobídla Meteora do klusu a zamířila do tržnice. Ta se nacházela uprostřed rozlehlého náměstí a obchodníci se překřikovali při vyvolávání cen. Aresta zastavila u stánku jedné stařenky a koupila od ní cibuli.
Halt se na Arestu tázavě zadíval, ta však rukou na znamení, aby se nevyptával a Halt tedy pokrčil rameny. Přijížděli po dlážděné cestě směrem k hradu.
Aresta jela v čele průvodu po boku s Horácem. Něco si mezi sebou šeptali. Vypadalo to, že Horác Arestě něco navrhl a ta zalapala po dechu. Pak se usmála a začala kývat hlavou na souhlas.
Gilan je zvědavě sledoval. Zajímalo ho, o čem si šuškali. Aresta zabočila na louku a seskočila ze sedla. Všichni ji následovali. Aresta vytáhla z kapsy náhrdelník s kulatým přívěškem velkým jako pěst novorozeněte. Chvilku přívěšek obracela a pak ho se cvaknutím otevřela, zevnitř byl dutý. Usmála se a pak začala loupat cibuli a krájet ji na malinké kousíčky. Ty pak nacpala do přívěšku a zaklapla ho. Zvedla hlavu a ušklíbla se na Willa a na Horáce, oba jí úsměv opětovali.
"Pojedeme přímo do hradu," řekla rozhodně Aresta. "Můj otec nám poskytne pohostinství. Musíme se vpříst do přízně a rozrazit jeho útok zevnitř." Halt se ji chtěl ráno zeptat, co má v plánu, ale byl rád, že s tím Aresta přišla sama. "Má podezření, ale z ničeho určitého mně nařknou nemůže."
Nasedla znovu na Meteora a vyrazili k hradu. Cestou vysvětlovala ostatním, jak se mají chovat, kdy smějí mluvit a jak mají koho oslovovat.
Během několika minut dorazili k hradní bráně. Strážce vyběhl ze svého posedu a zamířili k příchozím. Mračil se a byl připraven vyhnat je pryč. Když však zahlédl Arestu, zdvořile se uklonil a začal švitořit o tom, jak rád ji vidí.
"Jdu za otcem," řekla Aresta rázně. Gilan žasl, jak dokonale se dokáže přetvařovat. Hrála roli povrchní a zlomyslné ženy.
"Oznámím vás," přikývl strážce a vyrazil ke vchodu.
"To není třeba," zastavila ho Aresta. "Oznámím se sama." Seskočila z Meteora a uvolnila mu sedlo. "Jdi do stáje a ostatní vezmi s sebou," zašeptala mu do ucha. Naznačila ostatním, aby udělali to samé a koně se rozběhli za Meteorem. Halt obdivně potřásl hlavou. Pak se Aresta ráznými kroky vydala dovnitř hradu. Zbývající členové skupiny jí sotva stačili.
Rozrazila vstupní dveře a vešla do obrovské vstupní síně. Ihned se k nim přihnali vojáci, poznali Arestu, nikdo ji však nechtěl pustit do Trůnního sálu ozbrojenou.
"Musíte nám odevzdat své zbraně," řekl jeden voják na Arestinu adresu.
Ta se k němu otočila a pohrdavě si odfrkla a pak se tím nejnamyšlenějším tónem, který dokázala zahrát, zeptala "Děláš si ze mě prdel?!"
Gilanovi její slova vyrazila dech. Vždy ji měla za slušnou dívku, ale tohle ho překvapilo. Aresta prošla kolem vojáků a sebejistě jim zamávala dýkou před obličejem, aby si uvědomili, že se svých zbraní nehodlá vzdát. Vysmívala se jim do očí. Vojáci nemohli nic dělat, a tak Aresta vstoupila do Trůnního sálu.
Byla to rozlehlá místnost s vysokými stropy, které podpírali zdobené sloupy. Velikou část zdí zabírala okna, díky nimž do místnosti dopadalo sluneční světlo. Na protějším konci místnosti seděla ve vyřezávaném křesle svalnatá postava.
Tarcisius byl vysoký a šlachovitý muž s hustou čupřinou tmavých vlasů. Měl tmavou pleť a veliký nos. Bylo mu kolem čtyřiceti let, ale i na svůj věk byl velmi pohledný. Jeho černé oči probodávali nové příchozí, a když zahlédl Arestu, falešně se usmál.
"Dcero," zvolal a zvedl se z křesla. "Rád tě vidím." Všem bylo jasné, že to, co říká, nemyslí vážně.
Aresta se na otce podívala a oči se jí zalily slzami. "Otče," promluvila a hlas jí přeskočil. "Stalo se mi něco hrozného. Pablo mě opustil," vzlykla. Horác se ušklíbl nad vynikajícím výstupem své kamarádky. "Měl jsi pravdu. Byl opravdu tak prolhaný, jak jsi říkal. Já nána pitomá jsem se nechala pobláznit!" pokoušela se vzlykat, ale moc se jí nedařilo. Sklonila tedy hlavu a zabořila obličej do dlaní.
Halt ji sledoval, jak si nepozorně přikládá řetízek s cibulí k očím. V ten moment mu svitlo, cibule vyvolala slzy! Aresta se narovnala a po tvářích jí stékali slzy veliké jako hrách.

"Dcero," zopakoval Tarcisius. "Nemůžu se dívat, jak se trápíš. Ty si zasloužíš někoho lepšího, než byl Pablo." Přistoupil k Arestě a objal ji.
"Vrátila jsem se, otče," vzlykla Aresta. "Musím se vzpamatovat."
Tarcisius přikývl. "A kdo jsou oni?" zeptal se své dcery, která si do rukávu otírala slzy.
"Jsou to mí přátelé," řekla Aresta.
"Děkuji, že jste Arestu doprovodili až domů," otočil se Tarcisus ke všem přítomným. "Obstarám vám nějaké zásoby a hned můžete vyrazit na zpáteční cestu. Věřím, že dobře dorazíte, tady totiž zůstat nemůžete"
"Ne, otče. Oni jsou tu na oslavu," přerušila ho Aresta a natáhla ruku směrem k Horácovi. Ten si s ní propletl prsty, přistoupil k Arestě a objal ji kolem pasu.
Ten pohled se Gilanovi vůbec nelíbil.
"Jakou oslavu?" zeptal se zvědavě Tarcisius.
"Chtěl jsem vás požádat o ruku vaší dcery," pomluvil Horác směrem k Tarcisiovi a všem v místnosti poklesla brada. Aresta nadšeně přikyvovala a usmívala se.
"Měl jsi pravdu, otče. Pablo nebyl pro mě, ale zato Horác, je ten nejúžasnější muž pod sluncem," Aresta celá zářila.
Gilan nemohl popadnout dech a Kasandra vedle něj dýchala přerývavě.
"Ubytuji je v pokojích pro hosty a za měsíc bude svatba," vykládala Aresta a její otec nemohl jinak než souhlasit. Dal tedy povel, aby připravili pokoje pro hosty.
"Děkuji, že mě podporuješ, otče. Bez tebe bych byla ztracená," usmála se na něj Aresta. Halt poznal, že lže, jako když tiskne, a ještě víc si zasloužila jeho obdiv za tak vynikající výstup.
Členové výpravy se vydali po mramorovém schodišti do třetího patra, kde byli pokoje. Šli mlčky a Aresta vynadala každému, koho cestou potkali. Pořád hrála roli zlé holky.
"Byl jsi senzační," vykřikla Aresta a vrhla se Horácovi kolem krku, když vešli do jednoho z pokojů. "Hrál jsi to tak přesvědčivě, že bych opravdu uvěřila, že mě chceš požádat o ruku."
"Já?" žasl Horác, "Ty tvoje falešné slzy a jak mile ses chovala ke svému otci, i když ho nenávidíš."
"Ano," přikývl Halt, "použít cibuli bylo chytré. Ale bylo to zasnoubení nutné?"
Kasandra přikyvovala. Vůbec se jí ten nápad nezamlouval.
"Ano, jinak byste tu nemohli zůstat," odvětila Aresta. "Teď musíme hrát, že se máme rádi a Horác se musí s otcem sblížit," vysvětlovala.
Gilan žárlil. Nechtěl si to přiznat, ale žárlil na svého přítele. Proč nemohl roli Arestina snoubence hrát on?
"Ukáži vám vaše pokoje," rozhodla Aresta a zavedla je do dvou naprosto stejných pokojů. Jeden měl sdílet Erak, Seletin a Horác a ten druhý všichni tři hraničáři. Děvčata dostali svůj pokoj o poschodí výš.

"Halte," obrátila se Aresta na zkušeného hraničáře, když stáli v jeho pokoji. Místnost byla přeplněná. Všichni členové výpravy posedávali na podlaze nebo v křeslech, obědvali a popíjeli kávu. Aresta ji nechala speciálně připravit. Teď stála proti Haltovi a podávala mu nějaký balíček ve tvaru obdélníku.
"To je pro tebe. Myslela jsem, že bys to možná chtěl mít."
Nejistě natáhl ruku a přijal balíček. Rozhrnul látku a podíval se na ten předmět.
Byl to obraz dvou žen. Obě byli neuvěřitelně krásné. Měli dlouhé plavé vlasy, výrazné oči a půvabnou tvář, tak podobnou té Arestině. Halt jednu z nich ihned poznal.
"Angela…" zašeptal. V očích ucítil zvláštní tlak, jak se slzy snažily protlačit ven. Zamrkal, aby je zahnal.
"Ano," přikývla Aresta. Všichni se zvědavě naklonili k Haltovi a prohlíželi si obraz.
"A tohle," ukázala Aresta na jednu z žen, "je její dcera Carmen."
Halt zvedl hlavu a zadíval se na Arestu. V koutku oka se mu zaleskla slza.
"Máš stejně špičaté lokty, jako já," řekl, když se konečně zmohl na slovo. Aresta se musela usmát. Tahle slova stačila.
"Nechápu to," ozval se Erak a vyjádřil tak to, co měli na mysli všichni ostatní. Aresta si přisedla vedle Halta a Erakovu
poznámku ignorovala. Však jim to za chvíli dojde…
"Podívej," ukázala znovu na ženu jménem Carmen. "Máma má oči po tobě."
Halt přikývl a pohladil tváře obou žen.
Will se zděšeně nadechl. Všem právě došlo, to co chtěla Aresta Haltovi říct.
Gilan se překvapeně usmál. Tohle opravdu nečekal, ale zároveň měl radost.
"Jsi má vnučka," zadíval se Halt upřeně do půvabných zelených očí. Aresta přikývla.
"Jsi nádherná. Jako tvá matka a hlavně jako babička," usmál se. V očích mu zářily veselé jiskřičky. Ještě chvilku se na Arestu díval, a pak ji objal. Jen tak tam seděli ve společném objetí. Všichni si začali uvědomovat jejich podobnost a vyptávali se na spoustu věcí. Halt je však ignoroval. Konečně měl rodinu
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Poznáš knihy zo série Hraničiarov učeň?

Áno
Nie

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 24. června 2012 v 13:59 | Reagovat

O_O  O_O No ty vole! Tak to je síla:D. Vůbec jsem nečekala, že je Halt její dědeček:-D:-D. Jinak, Aresta je fakt skvělá herečka:-). A jak Gilan žárlil, tak to bylo taky super:-D

2 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 24. června 2012 v 16:57 | Reagovat

wow, tak Aresta je Haltova vnučka.... dost dobře promyšlené ;-)  :D a moc se mi líbil Arestin výstup, už se těším co dál :-)

3 Bella Bella | Web | 25. června 2012 v 19:02 | Reagovat

Nazdárek:-). Můj e-mail je fantasy-Bellinblog@seznam.cz
Moc moc děkuju, jste úžasné a dokonalé:-D.

4 Emily•Charlotte Emily•Charlotte | Web | 26. června 2012 v 12:51 | Reagovat

Ty vole! :D :D :D Co to-? :D Ale trošku mě zaráží ta poslední věta... Copak nebral Will jako svého syna? Ale jinak dobré. ;)

5 Emily•Charlotte Emily•Charlotte | Web | 26. června 2012 v 12:52 | Reagovat

Ehmm, pardon. *Copak nebral Willa jako svého syna?

6 Casion Casion | 26. června 2012 v 15:50 | Reagovat

[4]: tak je pravda, že ho bral ako svoju rodinu, no ako rodina a skutočná pokrvná rodina je trochu rozdiel :-)

7 Jajka Jajka | 27. června 2012 v 15:18 | Reagovat

supr kapitola. :-D

8 argo argo | 28. června 2012 v 15:50 | Reagovat

Super kapitola a i když jsem něco podobného čekala, stejně mě to zarazilo...:D Jsem zvědavá, co bude dál..:)

9 fukalova10 fukalova10 | 4. července 2012 v 21:05 | Reagovat

pá-á-ni tak to jest síla nejvyššího stupně O_O  O_O  O_O  O_O tak vnučka!!!!!!!!!!!_????????? O_O  O_O  O_O  :-D  :-D  :-D tak to je super.krásná kapitola.jen tak dál jen tak dál :-D  :-D

10 Soňa Soňa | 23. července 2012 v 16:21 | Reagovat

Krásný příběh... Od první kapitoly až k téhle jsem to zhltla jedním dechem... Ale tahle je doopravdy šokující... Ale mile šokující... :-)  :-)  :-) Doufám ž ebude pokračování :)

11 fill fill | 24. srpna 2012 v 21:04 | Reagovat

No, myslel jsem si, že lady Paulina je jediná koho Halt miloval :-) Moc pěkná povídka.

12 Susan Susan | Web | 6. května 2013 v 11:55 | Reagovat

Vnučka? No páni, to tedy můj odhad nebyl ale o to je to bezvadnější :-D A Arestino divadlo... taky mám v rodině něco podobného. Člověka kterého nenávidíte musíte mít z pohledu ostatních velmi rádi. Je to někdy dřina a stojí to vážně moc sil.
Horác snoubencem? :-D to jako vážně? :-D to bude ještě sranda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama