11. Kapitola

18. května 2012 v 21:12 | Sprotte |  Povídka
Tak tu pro vás máme zase další kapitolu. Chtěla bych všem poděkova za krásné komentáře a senzační návštěnost :) Fakt díky, jste senzační!
Tak doufám, že se vám bude kapitola líbit a že zanecháte komentář :D

"Nemůžeme jí nechat jít samotnou!" namítl Gilan. Stál proti svému bývalému učiteli a tvářil se odhodlaně. Snažil se přesvědčit sám sebe, že se chce vydat za Arestou pouze proto, že ona Araluenské lesy nezná a mohla by snadno zabloudit a nenajít cestu k nim, ale v hloubi duše věděl, že ho pohání pouze strach o tuto výjimečnou dívku.
"Gile," zavrtěl Halt nejistě hlavou. "Nevím, jestli je to dobrý nápad. Musíme pokračovat."
"Já se o sebe postarám, Halte a o Arestu taky," řekl Gilan, už byl rozhodnutý a jeho bývalý učitel věděl, že s tím nic nenadělá. Přikývl tedy, položil Gilanovi ruku na rameno a popřál mu hodně štěstí. Vysoký hraničář se následně vyhoupl do sedla svého hnědáka a vyrazil stejným směrem jako Aresta i Meteor.
Několik minut projížděl lesem. Blaze jel rychle, ale tiše. Tak, jak to dovedou pouze hraničářští koně. Obezřetně se rozhlížel kolem sebe, a pak ji uviděl. Stála opřená zády o široký strom. Kapuci měla sundanou a dlouhé vlasy jí ve větru divoce vlály. Jako vždy vypadala krásně.
Co Gilana překvapilo bylo zjištění, že Aresta pláče. V zelených očích nebylo ani známky po veselých jiskřičkách odhodlání, působily prázdně. Po tvářích se kutálely veliké slzy a stékali po krku až pod košili. Aresta nevydávala žádné zvuky, jen tak stála a plakala.
Ten pohled Gilana zasáhl, jako když vám čepel nože projede srdcem. Chtěl zahodit veškerou opatrnost, seběhnout k Arestě a obejmout ji, to však nemohl. Nemohl prozradit svou přítomnost…

Aresta, již celá zoufalá, se opírala o strom a nechala volný průstup svým emocím. Ty se projevily v podobě slz velkých jako hrách, které jí stékaly po tvářích. Stála tam už pěknou chvíli, když na sobě ucítila něčí pohled.
Opatrně se rozhlédla a dala si pozor, aby to vypadalo jako obyčejné potřesení hlavou. Byl to Gilan. Arestě se zvedla hladina adrenalinu v krvi. Byla naštvaná na Gilana, že jí sledoval. Porušil její soukromí!
Dobře. Snažila se Aresta uklidnit. Chtěl vidět, co dělám, tak mu předvedu malé divadýlko, rozhodla se. Hněv, který cítila, na chvíli utišil bolest z možné ztráty Meteora.
Utřela si hřbetem ruky oči a osušila si mokré tváře. Pak se sebevědomě narovnala a udělala pár kroků dopředu.
Třikrát se zhluboka nadechla a pak zašeptala cosi ve svém rodném jazyce. Minutu počkala a znovu se třikrát nadechla. Věděla, že jí Gilan pořád sleduje.
Gilan stál zahalený ve své krycí pláštěnce za stromem a pozoroval Arestu. Zhluboka se nadechla a pak udělala něco, co mu málem vyrazilo dech, začala zpívat. Hlas měla nádherný! Střídala vysoké a hluboké tóny a Gilan si v tu chvíli pomyslel, že nikdy neslyšel nic krásnějšího. Zpívala v jazyce, kterému Gilan nerozuměl, ale vypadalo to, jako by k sobě někoho lákala. Ano, ten zpěv bylo volání a ten koho Aresta volala, vyběhl z lesa přímo k Arestě. Byl to obrovský černý medvěd, který by tu křehkou dívku dokázal zabít jedinou ránou mohutné tlapy.
Gilan instinktivně sáhl po dlouhém luku, který měl dosud pověšený na zádech a s šípem v tětivě mířil na obřího medvěda.
Aresta udělala několik kroků a ocitla se tak sotva metr před zvířetem. Natáhla ruku a dotkla se velikého čenichu. Když se její ruka dotkla čenichu, zazářilo zelenou barvou celé medvědovo tělo. Mohutné zvíře se vztyčilo na zadní a pak udělalo něco, co Gilana překvapilo mnohem víc než Arestin zpěv či pláč. Zvíře promluvilo!
"Hledáš svého přítele," řekl medvěd, měl hrubý hluboký hlas.
"Ano," přikývla dívka. "Viděl jsi ho?" Mluvila s medvědem, jako by to byl obyčejný člověk.
Medvěd pokýval hlavou. "Můžu ti ukázat, kam šel, má paní."
Gilan se podivil tomu oslovení. Ale tiše dál poslouchal, ani se neodvažoval nadechnout.
"Ukaž mi to," rozhodla Aresta a znovu vztáhla ruku ke zvířeti. Položila ruku na čenich jako předtím chvíli jen tak stála, zelené oči se začali měnit na zlaté a pokožka jí bledla. Pak zvíře pustila. "Viděla jsem to," řekla vyčerpaným hlasem. "Děkuji ti. Jak se ti mohu odvděčit?" zeptala se vážným hlasem.
"Můžeš zajistit, aby mě nikdo nezabil? Abych mohl zemřít přirozenou smrtí?" zeptalo se zvíře a Aresta přikývla. Podívala se medvědovi do očí a zašeptala něco ve stejném jazyce, jaký předtím zpívala. Medvěd znovu zazářil, tentokrát však modrou barvou a svezl se na všechny čtyři. Vydalo pronikavé zabručení a uteklo do lesa.
Zřejmě už nikdy nepromluví, pomyslel si Gilan a podíval se na Arestu.
Ta se unaveně ušklíbla a otočila se Gilanovým směrem. Zamračila se.
"Opravdu tě baví mě špehovat?!" zařvala. Potřebovala si na někom vybít vztek. "To je tak moc, že jsem chtěla být chvíli sama? Nikým nerušená najít svého koně? Je opravdu těžké to pochopit? Myslela jsem, že zrovna ty Gilane, budeš mít v sobě dost slušnosti, abys mě nechal na pokoji! Copak to nechápeš? Nestojím o tohle sledování a ani o pomoc, já si poradím!"
Takhle rozzuřenou ji ještě nikdy neviděl. Cítil se provinile, že Arestu sledoval a porušil tak její soukromí, ale ona se tvářila, jako by jí právě prostřelil šípem břicho. Gilan na to nic neřekl. Bolelo ho to, co mu Aresta řekla. A bylo těžké rozpoznat, komu Arestina slova ublížila víc, zda Arestě nebo Gilanovi. Gilan se tedy otočil na patě, vyskočil do sedla a rozjel se pryč. Aresta se zdrceně rozplácla na zemi. Tohle opravdu přehnala. Ale co mohla dělat dál? Zvedla se tedy na nohy a vydala se na místo, které jí ukázal medvěd. Šla najít svého koně, ale nepovedlo se jí potlačit slzy, které se jí draly do očí. Tentokrát však neplakala kvůli Meteorovi, nýbrž kvůli Gilanovi…
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti naše povídka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Štěpánka Štěpánka | Web | 18. května 2012 v 21:57 | Reagovat

Úža už se těším na další. Chudák Gil

2 fukalova10 fukalova10 | 19. května 2012 v 9:37 | Reagovat

tak to je úúúúúúúúpppppppplllllllnnnnnnnnuáááááááá bomba-bum prásk.začíná to být čím dál tím víc zajímavější-mluvící medvěd-wow O_O  O_O  O_O  O_O  :-D  :-D

3 argo argo | 19. května 2012 v 17:54 | Reagovat

úžasné....už se těším na další kapitolu...
:)

4 Radusch Radusch | Web | 20. května 2012 v 15:23 | Reagovat

ou, chudák Gilan.....jsem zvědavá, co dál, opět se mi moc líbí ta animka ;-)

5 Writergirl Writergirl | Web | 20. května 2012 v 18:37 | Reagovat

Wuiiiiii woooow :D promiň že jsem nekomentovala ostatní kapitoly :D ale děsně jsem to začala hltat :D což je u mě málo...málo kdy :D
Fakt pěkné ;) tady na blogu je tolik nadaných lidí! Navíc vy jste dvě! Jak se domlouváte? Jak dokážete psát společne? Já bych svého spoluautora možná někdy i klepla kdyby chtěl příběh úplně jinak :) no...fakt zupr :))
Jen tak se zeptám...nechtěly by jste spřátelit?
A mimo spřátelení...můžu vám udělat reklamu? Protože tohle myslím, by se mělo číst je to pěkný ;)

6 Bella Bella | Web | 22. května 2012 v 18:39 | Reagovat

Páni, to byla tak krásná kapitola...
Nemám slov:-). Nevím, koho mám litovat víc, jestli Arestu nebo Gilana. Ona to možná trochu přehnala, ale na druhou stranu ji chápu:-)

7 Lily Dark Lily Dark | Web | 25. května 2012 v 1:20 | Reagovat

další krásná kapitola :-) miluju vás... :-D píšete to fakt moc dobře
zajímalo by mě, co všechno Aresta ještě umí :-D

8 Galadriell Galadriell | 1. června 2012 v 15:09 | Reagovat

Je super že tam dáváte ty animace!Bomba :-D  :-)  :D

9 ERISTEA ERISTEA | Web | 5. června 2012 v 21:53 | Reagovat

krásná povídka. a ten medvěd byl užasnej
:-D

10 Susan Susan | Web | 6. května 2013 v 9:43 | Reagovat

Další perfektní ukázka Arestiných schopností. velice mocná kouzelnice... ???
Jinak, Gilan se taky mohl naštvat. Chtěl jí jen pomoct a ona ho seřvala jak malé mimino. I když je svá a mám jí jako postavu ráda a je fakt, že teď zažívá nejedno trápení, k lidem, kteří jí chtějí pomoct prokážu trochu úcty.
Ale i tak perfektní kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama